Teorie Fort IQ pro mateřské školy

DÍLČÍ OBLASTI TEORIE FORT IQ A JAK JE PRAKTICKY ROZVÍJET

Předškolní věk je přímo stvořený k rozvíjení. V mateřských školách se dnes cíleně věnujeme rozvoji pohybových dovedností, sociálních návyků a pracovních činností. Malý důraz je však kladen na stimulaci kognice, tedy rozumu. Kurikulární reforma, která předchází nově vzniklému rámcovému vzdělávacímu programu pro předškolní vzdělávání, méně akcentuje právě kognitivní aspekt rozvoje dětí, než jak tomu bylo v době minulé. Některé pedagožky na tento jev již aktivně upozorňují.
Mezi velmi podstatné oblasti k rozvíjení v předškolním období patří bezesporu grafomotorika. V současné době vykazuje mnoho dětí problémy s kreslením a držením tužky ještě při vstupu do školy. Ručička dítěte bývá křečovitá, málo uvolněná, držení tužky je nesprávné. Dítě tak logicky často mívá odpor ke kreslení, potažmo ke psaní. Vyplňování písanky tak u prvňáčků nepatří mezi ty nejoblíbenější aktivity. Naopak, hodně i jinak velmi bystrých dětí se celou první třídu psaním protrápí. I já osobně jsem zaznamenala menší zájem dětí o grafomotorické aktivity. Klasické omalovánky už mezi dětmi nebývají tolik „v kurzu“. Není ale pravda, že by vůbec nechtěly vzít tužku či pastelku do ruky. Bystré děti mnohem častěji rády sáhnou po pracovním listu, kde je tajný úkol. Skrývá se tam šifra, bludištěm odhalí nové řešení, z obrázku jim vytane skryté zvířátko či oblíbený dopravní prostředek.
I téma pracovního listu je velmi podstatné. Dítě, které se od 3 let zajímá o vesmír, bude mnohem raději spojovat řady od nejmenšího planety k největší než řadit hrnky dle velikosti. Za deset let vytváření pracovních listů pro děti jsem si skutečně všimla, že pro děti je velmi podstatný jak typ úkolu, tak jeho téma. Když tyto dvě činnosti spojíme v jeden pracovní list, určitě dítě zaujmeme natolik, aby vzalo do ruky i barevnou pastelku a vykreslilo jej dle zadání.
Grafomotorika je proto pro mne velmi podstatnou oblastí k rozvíjení, nicméně ve svém výčtu 10 oblastí jí nevěnuji samostatný bod. Vnímám totiž, že u všech oblastí intelektu zároveň implicitně grafomotoriku cvičíme. U pracovních listů, které na našem webu naleznete, se tajně ukrývá pokyn: „vezmi si do ruky tužku a vyřeš úkol“.

POPIS JEDNOTLIVÝCH OBLASTÍ INTELEKTU S VÝČTEM VHODNÝCH AKTIVIT PRO JEJICH ROZVOJ

1. ABSTRAKTNÍ MYŠLENÍ
V dřívější době se věřilo, že dítě dokáže samostatně abstraktně uvažovat až v pozdějším školním věku, někdy až při přechodu na druhý stupeň základní školy. Nejnovější poznatky z neuropsychologie ale spíše nasvědčují tomu, že abstrakce a abstraktní vnímání je vlastní už velmi malým dětem, že totiž proces abstrakc předchází pojmové myšlení. Z tohoto důvodu se trénink abstraktního myšlení stává cíleným prvkem i předškolního vzdělávání. Pojem abstrakce a abstraktního myšlení je blíže vysvětlen v sekci pro školy.
V praktické realizaci jde o práci se symboly, geometrickými tvary, atp. Rozvíjet abstraktní myšlení lze: skládáním a výukou geometrických tvarů, vytvářením nových obrazců z tvarů, předkládáním soustav abstraktních symbolů - dopravní značky, výrobní značky aut, vlajky států, zákazové značky, piktogramy, erby šlechtických rodů, znaky sportovních týmů atp. Děti se mohou formou expozice symbolů seznamovat postupně např. až s 30 symboly jednoho typu (Rajović, 2009).
Mnohem obvykleji než s vlajkami či piktogramy však v předškolní výuce pracujeme právě s již zmiňovanými geometrickými tvary. Poznat kruh, čtverec, obdélník či trojúhelník patří k základní výbavě předškoláka stejně jako poznat barvy nebo rozeznat pravou ruku od levé. Ve chvíli, kdy dětem předkládáme geometrické tvary a chceme po nich skládat různé předměty, které představují, pohybujeme se také na úrovni abstrakce. Zároveň tím povzbuzujeme dětskou kreativitu a obrazotvornost. Některé děti z předložených tvarů sestaví nebo nakreslí velmi zajímavé výtvory, jiné děti se zastaví u první možnosti. I takto jednoduše odhalíme míru jejich abstraktního uvažování a tvořivosti. Ukázka úloh č. 1.

2. ZNALOSTI
Všeobecnými znalostmi se míní soustava poznatků z různých oborů lidského vědění, studia. Mnoho dnešních dětí, i když nemají přímo zvýšené nadání, projevuje hluboké znalosti některé oblasti lidské činnosti. Málokdy je však možné u nich zaznamenat tzv. všeobecný přehled již v předškolním věku (tj. orientují se v mnoha oblastech vědění od politiky, přes umění, architekturu, dějiny, zeměpis až po matematiku a fyziku).
Předškolní děti bývají ve svém zájmu o některou oblast více vyhranění a selektivní. O to více do hloubky se dokáží ve svém poznávání dostat. Typická témata pro poznávání předškolních dětí jsou: zoologie či botanika, anatomie člověka, některé oblasti fyziky (optika, mechanika, elektrika, astronomie), některá evoluční či historická období (doba dinosaurů, prehistorie, středověk), vynálezy a technika, vulkány a sopečná činnost, tornáda či další katastrofy, zajímavé přírodní jevy a zákonitosti atp. Rozvíjet tyto znalosti lze různými hrami a pracovními listy, které pracují s těmito vědomostmi, lze je využít téměř při jakékoliv činnosti. Ukázka úloh č. 1. Ukázka 2.

3. FANTAZIE / TVOŘIVOST
Tvořivost neboli kreativita je soubor schopností, které se projevují jako vynalézavost, vznik něčeho nového, originálního, popř. tvůrčím řešením problémů. Podmínkou objektivní tvořivosti je navíc využitelnost a užitečnost nově vzniklého produktu. U dětí se můžeme často setkat s tzv. subjektivní tvořivostí, kdy samy přijdou na nějaké řešení, nápad, který již před nimi někdo vymyslel. Pro ně však zůstává originálním, protože ony se s ním setkaly poprvé. K tvořivému myšlení přispívá fantazie.
Kreativní myšlení je označováno jako divergentní (rozbíhavé), tedy myšlenkový proces vedoucí k velikému počtu nápadů a myšlenek. Opakem myšlení divergentního je myšlení konvergentní, tedy myšlenkový postup směřující k jednomu správnému řešení. Příkladem je výběr jedné správné položky v testu s více možnostmi výběru.
Fantazie je schopnost obrazotvornosti, kterou mohou mít i děti, které primárně nevykazují známky tvořivého myšlení, i když s tvořivostí velmi úzce souvisí. Tzv. bujnou fantazii mívají děti běžně a i ta by se měla v dětském věku podporovat - např. vyprávěním a čtením příběhů, podporou dětské hry za pomoci různých hraček, zvířátek, figurek a domečků. Děti si často vytvoří vlastní imaginární svět, ve kterém fungují právě se sadou vlastních hraček a představ.
Základním nástrojem pro rozvoj tvořivosti a fantazie, je předkládání úloh, kde je žádoucí více možných řešení nebo dokonce neexistuje uzavřený počet možných řešení. Rozvíjet kreativitu tak můžeme např. dokreslováním nedokončených tvarů, úkoly typu: „na co vše by se dal využít…?“, dokončení příběhu, hraní rolí atp. Ukázka úloh č. 1. Ukázka 2.

4. PAMĚŤ
O paměti se dnes domníváme, že je méně potřeba než dříve. Vždyť na uchovávání většiny informací, vzpomínek i detailů nám slouží celá řada užitečných přístrojů, které vznikly za posledních 20 let. Jmenujme alespoň některé z nich: bezesporu jeden z prvních větších nosičů dat byl CD-Rom či DVD, naučili jsme se běžně používat i digitální fotoaparát, notebook, internet, slovo „google“ je dnes naprosto známé všem. Neméně obvyklá jsou dnes pro nás i dotyková multimediální zařízení a smartphony. Tato všechna zařízení nám umožňují vyhledat či zjistit informaci v několika vteřinách či minutách. Proč bychom se tedy měli trápit uchováváním informací čistě ve své paměti?
Paměť je především základní schopností uvědomění si sebe sama. Bez znalosti vlastní identity, příbuzných, místa zaměstnání a mnoha dalších neméně podstatných informací, bychom v současném světě těžko obstáli. Doba 21. století je typická i zvyšujícím se výskytem Alzheimerovy choroby, která právě postupným rozpadem paměti působí dlouhý a útrpný rozpad celé osobnosti. Jedinou známou prevencí této nepříjemné choroby je pravidelné cvičení paměti. Stejně jako v posilovně trénujeme svaly, abychom byli v kondici, můžeme aktivovat paměť luštěním křížovek, sledováním kvízových soutěží či učením se zpaměti telefonních čísel a adres příbuzných a přátel.
Obecně paměť můžeme definovat jako schopnost uchovávat a používat informace. Jde o proces vštěpování (kódování), uchovávání (retence) a vybavování (reprodukce) zkušenosti. Paměť můžeme dělit jednak podle délky doby uchování zapamatovaného na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou; dále podle formy ukládání informací na vizuální, akustickou, sémantickou (ukládání významu informace) atd. Další variantou je rozdělení paměti na mechanickou a logickou a zde se právě naše děti i my sami budeme lišit. Někdo z nás bude výborný v mechanickém zapamatovávání básniček, čísel či melodií, jiný bude preferovat učení v souvislostech. Rozvíjení paměti lze trénovat mnoha známými způsoby jako je memorování říkanek, textů, hry typu pexeso, Kimmova hra, ale také pracovními listy se zakrýváním symbolů a vyžadováním po překreslení, dopsání, doplnění atp. Ukázka úloh č. 1.

5. ČTENÍ A PRÁCE S PÍSMENY
Čtení je způsob získávání informací z psaného textu. Čtení zahrnuje schopnost poznávání symbolů (písmen), které tvoří jazyk. Čtení a poslech jsou u lidí dva nejčastější způsoby získávání informací.
Je běžné, že se děti setkávají s písmeny velmi brzy. Už na kojeneckých hračkách určených pro děti od 3 měsíců se běžně vyskytují písmena (např. A, B, C) a čísla (1,2,3). Děti také již v raném věku berou do ruky tablet, sahají na klávesnici počítače a doptávají se na význam jednotlivých písmen. Není proto divu, že v 1. třídě se již běžně setkáváme s méně či více pokročilými čtenáři. Není však třeba dětem ve zvídavosti po čtení v předškolním věku aktivně bránit. Spolu s výskytem čtenářů se v počátečních rocích školy objevuje i výrazně zvýšené procento dětí s poruchou čtení – dyslexií.
Já sama jsem matkou dcery, která ve dvou letech znala všechna tiskací písmena, ráda si hrála s dřevěnými kostkami, na kterých byla písmena a obrázky souvisejících předmětů. Když šla pak v šesti letech do školy, číst ale neuměla. Na konci první třídy mi začalo připadat zvláštní, že úroveň jejího čtení nepostupuje dostatečně rychle. V poradně mi skutečně potvrdili, že moje dcera trpí dyslexií. To mne upevňuje v přesvědčení, že pomoci dětem přípravou na čtení v předškolním věku není zcela od věci. Čtení je velmi komplexní schopnost. A protože zatím stále do detailů neznáme, jak se v mozku čtení utváří, proto nejsme ani schopni dyslexii absolutně vyléčit. Umíme mírnit příznaky a pomoci dítěti postupně s věkem problém překonat. Připravovat děti na čtení, vytvářet předčtenářské kompetence, můžeme a měli bychom tedy aktivně. Možnosti rozvoje čtenářství jsou především: práce s písmeny jako se znaky, práce s jednoduchými slovy, větami, přesmyčkami, sluchovým vyvozování prvního písmene, rytmizováním slabik u slov atp. Ukázka úloh č. 1. Ukázka 2.

6. PROSTOROVÁ A PLOŠNÁ PŘEDSTAVIVOST
Vnímání plochy (2D) a prostoru (3D) patří mezi schopnosti, bez kterých se v životě jen stěží obejdeme. Analyticko-syntetická inteligence nám pomáhá orientovat se v neznámém prostředí, v mapě, najít správný směr. Bez této schopnosti nelze konstruovat v geometrii ani v technických oborech. V zásadě jde o kvalitní vnímání celku a jeho částí, schopnost rozdělit objekt na části a naopak z částí usoudit na celek. Schopnost přetočit v mysli prostorový objekt se nazývá mentální rotace.
Mezi klasické a tradiční hlavolamy, které tuto schopnost trénují, patří čínský TANGRAM. Tangram je dílkový puzzle, který se skládá ze sedmi plochých geometrických tvarů, které společně dokáží vytvářet tvary. Cílem tohoto hlavolamu je vytvořit specifický tvar, kdy v zadání dostaneme pouze obrys. Musíme vždy využít všech 7 tvarů, které se nesmí vzájemně překrývat. Dále je možné děti rozvíjet předkládáním všemožných druhů puzzle, rozstříhaných a vystříhaných obrázků (doplňují chybějící část), skládáním Rubikovy kostka nebo její v Česku patentované obdoby - Cube 21. Rozvíjet prostorové vnímání mohou děti také skládáním všemožných stavebnic – od Merkuru (kde zároveň aktivně cvičí i jemnou motoriku) přes Lego, Sevu, přes modelářské sady až po magnetické stavebnice všeho druhu. U všech stavebnic však platí základní pravidlo, že mnohem více se děti naučí, pokud konstruují dle návodu a staví „přesnou“ stavbu, než když staví dle vlastních nápadů. Při volné tvorbě se ale na druhé straně rozvíjí jejich fantazie a představivost. Ukázka úloh č. 1.

7. POZORNOST A POSTŘEH
Pozornost nepatří mezi základní intelektové schopnosti, nicméně se na kognitivních procesech významně podílí. Lidé, kteří mají rychlou reakci, briskně umí správně vyhodnotit situaci, často také dobře řeší předkládané úkoly. Smysl pro detail a pečlivé vnímání nás často také dokáže dobře zacílit na výsledek našeho myšlení. Dle současných výzkumů se pozornost, paměť a motivace podat dobrý výkon, podílejí na kvalitě kognitivního produktu mnohem více než samotná analytická inteligence. Jde o schopnosti, které lze navíc systematicky trénovat a měnit.
Rychlé rozhodování využijeme také při všech druzích písemných testů. Děti dnešní generace jsou mnohem více zkoušeni testovým – tedy písemným – způsobem. Ústní zkoušení se využívá jen zřídka, a to jak při přijímacích pohovorech, tak při výstupním hodnocení. V písemných testech se často pracuje s časovým handicapem. Tedy – konstruktéři testů vycházejí ze skutečnosti, že i když by za normální časové dotace člověk test dokončil správně, pod časovým tlakem úlohy nevyřeší správně všechny nebo je jednoduše nestihne. Právě proto je zapotřebí rychlost myšlení a řešení u dětí trénovat už od nejranějšího věku. Stimulovat postřeh a pozornost můžeme porovnáváním obrázků (najdi 10 rozdílů), velikostí a tvarů, hrami na postřeh, sledováním detailů jednotlivých předmětů atp. Ukázka úloh č. 1. Ukázka 2.

8. LOGICKÉ MYŠLENÍ
Logika je jednou z nejstarších vědních disciplín, kterou se aktivně zabývali již filozofové ve starém Řecku. Můžeme ji nejobecněji definovat jako soubor zákonitostí myšlení a procesu poznání. Logika se aktivně zabývá dokazováním pravdivosti výroků. Pro naše účely, tedy v pojetí toho, jak můžeme logické myšlení rozvíjet u dětí, jde v podstatě o schopnost hledání správné myšlenkové cesty, která vede k pravdivému závěru, k vyřešení předložené situace. Logické myšlení je potom takové, které umí vyvodit závěr z předloženého předpokladu nebo dokázat správnost určitého řešení.
V logice jde především o tvorbu strategie. Děti, které umí logicky uvažovat, umí vytvářet pro řešení specifické strategie, které aktivně využívají i v nových situacích. Dnes existuje na rozvoj logického myšlení celá řada tzv. smart her, které jsou dostupné pro děti již od 2 let! Tyto hry jsou koncipovány tak, že postupným předkládáním úloh s jednoduchým zadáním a stoupající obtížností, děti učí tyto strategie vytvářet. Ty jednodušší úlohy děti často vyřeší i metodou pokus-omyl. U náročnějších úloh se již zpravidla bez vytvořené strategie neobejdou.
Logika je na rozdíl od tvořivosti čistě „konvergentní“ disciplína. Jde o to, že v logických úkolech chceme po dětech, aby našli to jedno správné řešení. Samozřejmě existují i logické úlohy, které předem definují více možností řešení. Je jich ale ve srovnání s uzavřenými úlohami mnohem méně. V úlohách na rozvoj logického myšlení se nejčastěji setkáte s následujícími typy úloh: co nejvíce nepatří mezi ostatní, logické dvojice, vztahy mezi geometrickými symboly a logické hádanky (slovní úlohy). Ukázka úloh č. 1. Ukázka 2.

9. MATEMATICKÉ SCHOPNOSTI, PRÁCE S ČÍSLY
Matematické myšlení (numerika) se dá v našem zjednodušeném pojetí chápat jako schopnost práce s čísly a se základními početními operacemi. Úzce souvisí s výše jmenovanou logikou, pak se souhrnně nazývá schopností matematicko-logickou. Podstatou numerických úloh nemusí být nutně nalezení složitého matematického principu, případně jeho odvození. Základním úkolem je hledání klíče řešení. V oblasti numeriky se proto využívají také různé druhy šifer. Symboly místo čísel, matematické slovní úlohy, za sebou jdoucí čísla, které číslo nejvíce nepatří v dané sadě čísel, sirkové úlohy atp.
Sirkové úlohy jsou jednou z typických matematických úloh a úloh na tvořivé (laterální myšlení). Jde o sestavení tvaru buď v podobě obrazce, nebo i čísel, kdy je potřeba většinou jen jedním tahem (přesunutím sirky) docílit změny, která je žádaná. Existují i snazší úlohy pro děti předškolního věku.
V současné době ještě větším fenoménem v matematických úlohách je sudoku. Je to známý hlavolam oblíbený především v Japonsku, odkud se rozšířil po celém světě. Ve své nejtěžší variantě jde o čtverec devíti čísel (částečně vyplněnou tabulku), ve kterém platí přesně daná, avšak jednoduchá pravidla. Pravidla zní, že v každém čtverci, řádku i sloupci se číslo 1-9 smí vyskytnout právě jen jednou. Sudoku tak cvičí matematické schopnosti, ale zároveň především kombinatoriku a logický úsudek. V dnešní době existuje řada jednodušších verzí sudoku jak pro menší tak pro starší děti. Ve zjednodušených verzích se místo čísel objevují obrázky a čtverec má zkrácenou kombinaci čísel např. na 1-5. Ukázka úloh č. 1. Ukázka 2.

10. SCHOPNOST KOMUNIKACE, SLOVNÍ ZÁSOBA
Schopnost komunikace je jednou z našich výrazných odlišností od zvířat a verbální projev patří k dominantním způsobům komunikace. Právě na verbálních schopnostech často závisí výše platu, postavení ve společnosti a jsou podstatné i pro sebehodnocení každého jedince. Schopnost pracovat se slovy, písmeny, větami - ať již v mluvené nebo psané formě - se dá cvičit a zlepšovat.
Kolem třetího roku věku dítěte je dokončen vývoj mateřského jazyka. Je to ideální období vystavovat dítě verbálnímu tréninku, ať již v mateřštině nebo v cizí řeči. Mozek dítěte dokončil jeden z nejnáročnějších procesů v celém lidském životě – naučil dítě mluvit (Rajović, 2009). Je proto v této vývojové etapě významně citlivý a připravený rozvíjet se právě v této oblasti.
Trénovat vyjadřovací schopnosti a verbální projev můžeme mnoha způsoby: vysvětlováním slov, popisováním situace na obrázku, dokončením příběhu/pohádky, přednášením a prezentováním před skupinou osob, luštěním křížovek, písmenných šifer, atp. Pro předškoláky se nejčastěji používají úkoly, které pracují s písmeny a slovy, případně i jednoduchými přesmyčkami. Do posilování verbálních schopností můžeme zařadit i hraní deskových her typu Kris Kros, Scrabble, Křížovky. Běžnou aktivitou ve školkách se stalo hraní rolí v rámci dětských divadélek. Pokud děti dostanou příležitost svou roli obohatit či vylepšit, budou nad rámec tréninku paměti, kdy se snaží zapamatovat svůj díl scénáře, trénovat i vyjadřovací dovednosti. Ukázka úloh č. 1. Ukázka 2.

© Jitka Fořtíková, 2014.